Jak se bydlí v Torontu

I když v dnešní době už seženete kvalitní stan za celkem slušnou cenu, pro pobyt v největším městě Kanady se přeci jen hodí nějaké lepší zázemí 🙂 Zvlášť, když přiletíte pozdě večer na sklonku jedné z nejdrsnějších zim za x desítek let. Zvlášť, když v pondělí nastupujete na 5 týdnů do školy. A zvlášť, když ten stan ani nemáte…

Hledání z Prahy

Najít ubytování v Torontu není samozřejmě nic těžkého, ale z výše uvedených důvodů jsem ho chtěl mít zajištěné předem a ideálně na celý první měsíc, protože jsem měl v plánu spíš co nejdřív začít hledat práci, než se stresovat se sháněním střechy nad hlavou např. po týdnu v hotelu/hostelu. A to už trochu problém byl. Ale opravdu jen trochu – chtěl jsem se totiž vyhnout bydlení „v rodině“ přes školu. Říkal jsem si: „Tam budeš mít pevně daný program, povinně dobrovolné akce, večeře, těžko říct jaká, bude v tolik a tolik,  haranti, zvířata a bůhví co ještě…“  Odzkoušený server Airbnb.com vycházel na dobu delší než týden dost draze, tam jsem si oproti hostelu moc nepomohl. A hledat něco pro 2 borce na měsíc dopředu přes kanadské stránky z Prahy je přinejmenším dost velká šílenost. Nakonec jsem tak souhlasil s homestay přes školu, resp. agenturu.

homestay-policy

Bydlení od školy, lokalita Ossington-Dufferin

S kámošem nás šoupli do společného pokoje, což jsme na měsíc akceptovali, k řecky znějící rodině Petrakos. Adresa vypadala dobře, blízko metra a nedaleko od školy. Cena 1000$ na měsíc pro jednoho, včetně stravy 3x denně. Že nepůjde tak úplně o rodinku, bylo jasné hned od chvíle, kdy nás po našich problémech se ztracenými zavazadly kolem půlnoci vítala jen „paní domácí“ s klíčky v ruce 🙂 A hned nám začala vysvětlovat, jak to v domě chodí. V jednom pokoji kluk z Turecka, v druhém ze Saudské Arábie a ve třetím my. Máme volný program, můžeme si brát cokoliv z ledničky a ona se jen vždycky staví uvařit a uklidit. No, nezní to takřka ideálně? 🙂 Spolubydlení místo rodiny – to jsem přesně chtěl, paráda!

shanly

Náš dům na Shanly Street

Nebyl to úplně standardní typ homestay (volnost byste ale měli mít všude), ovšem mě vyhovoval, jen bych se někdy obešel bez jídla a vařil si raději sám. To je ale vše, domácí byla hodná a starostlivá a i spolubydlící byli skvělí, dost jsme kecali, koukali na filmy, vyráželi společně na akce – pro mě nejlepší způsob dalšího procvičování angličtiny. A lokalita? Naprosto perfektní, mohu vřele doporučit. Bydleli jsme v Shanly Street, což je typická ulice rodinných domků 10 minut od hlavní trasy metra (stanice Ossington, resp. Dufferin) a dalších cca 20 min do školy. ILAC byl dokonce bylo tak blízko (45 min), že jsme chodili denně pěšky. Počasí nám přálo, tak proč ne? Metro bývá stejně často přeplněné (více v kapitole o dopravě 😉. Centrum bylo na delší procházku, tak hoďku a půl 😀

Hlavní třídu pro nás představovala kosmopolitní Bloor Street, kde se dalo najít téměř vše a 10 minut od domu se navíc nacházelo i větší nákupní centrum, Dufferin Mall (Wallmart, mobily apod. -připravovaná kapitola nákupy). Samotné sousedství pak bylo přesně ve stylu multi-kulti, díky přilehlé portugalsko-italské a korejské čtvrti jsme mohli potkat na ulici prakticky celý svět, od jihoevropanů přes černochy až po asiaty. Klid, dost zeleně, teráska pro vysedávání před vchodem, bary, kavárny, restaurace, banky, obchody, vodnice 🙂 atd. V Shanly jsme zůstali i další měsíc a nejspíš bychom ani pak neměnili, domácí ale bohužel neměla volný dům se dvěma pokoji. Museli jsme tedy docela narychlo shánět další bydlení.

bloor-street

Bloor Street West

Airbnb na měsíc, lokalita Parkdale

Najít krátkodobý (neplánoval jsem zůstávat v Torontu dlouho) nájem v dobré lokalitě za rozumné peníze a navíc pro 2, se ukázalo být docela oříškem. Asi nejlepším zdrojem, pokud hledáte cokoliv, jsou stránky Craiglist, příp. Kijiji, takže jsme hledali tam. Opravdu ty nejlevnější nájmy začínají na 500$ za pokoj, většinou samozřejmě hodně mimo centrum a nebo v tom je jiný háček…

Už jsme byli připraveni se rozdělit a hledat jen pokoje, bylo to i tak nějak původně v plánu, až jsem dal ještě jednu šanci Airbnb. A, musím napsat bohužel, jsem našel byt obývák+pokoj v podzemí za 1600$ pro oba ve čtvrti Parkdale jen pár minut na jih od Shanly směrem k jezeru – hlavní třída Queen Street. První trochu horší zkušenost s Airbnb, potvrdilo se, že je vhodný spíš na krátkodobější pobyty, protože dost věcí zkrátka dopředu nezjistíte. Lokalita se mi zdála dobrá, ale postupem času zůstala jen blízkost jezera výhodou. Napíšu jen, že jsem tu po delší době opět slyšel „češtinu“. Od cikánů, co bydleli v sousedství. A taky mi tu ukradli kolo (o tom zas někdy příště). Jestli vidíte nějakou spojitost, nechám čistě na vás… víc psát nebudu.

parkdale

Parkdale, ulice Queen Street West

Inzerát na Craiglist, lokalita High Park

Další a zatím poslední štací je byt, opět pár minut od předchozí lokality, na Wright Avenue (zdroj Craiglist), vilové čtvrti blízko jezera a oblíbeného High Parku, navíc s poměrně dobrou dostupností do centra. Bydlí tu většinou bohatší obyvatelé Toronta, nejspíš dost „starousedlíci“ a všude je plno zeleně. Za apartmán 3+kk platíme dohromady 1700$, což je sice dost, ale vzhledem k lokalitě asi normální. Jsme tu zatím měsíc a jediné, co mi trochu chybí, je spolubydlení a komunikace v angličtině po práci. Já si ale vždycky něco najdu 🙂 V porovnání s ostatními zatím rozhodně nejlepší bydlení.

wright-av

Wright Ave. v posledním domě nalevo bydlíme

Pár minut od bytu u jezera je dokonce i venkovní bazén, který je zdarma 😉 V sousedství je i spousta kaváren, obchůdků a restaurací. Většinu jsem zatím neměl možnost vyzkoušet, ale např. polský krámek, kde seženete bochník chleba podobný našemu za 1$(!), jsem si už hodně oblíbil. Jak dlouho tu zůstaneme, netuším, ale rozhodně mohu i tuto část Toronta jen a jen doporučit.

roncesvalles

Hlavní ulice Roncesvalles

North York, poblíž York University

Bydlení u High Parku bylo sice tuze pěkné, ale také tuze drahé. A v podstatě jsme tam stejně jen přespávali a „potenciál“ tohoto místa využili jen velice zřídka. Navíc začala být v pokojích k ránu docela zima, v kuchyni vesele pobíhala myš a i Ondrovi nějakej hajzlík ukradl jeho, před barákem připoutané (a rozhodně ne nové), kolo. Což byly jen další důvody pro přestěhování. Ale hlavním zůstávala určitě cena.

Takže opět starosti s hledáním ubytka pro 2. Náš limit byl 600$. Nakonec jsme našli pokoje blízko York University, hooodně daleko od centra Toronta. Z konečné metra ještě asi 15 minut busem = pro mě celkem 1,5 hoďky do práce. Takže jak doma z Vyžlovky 😀

Nebylo to zas tak zlý, během cesty si můžete číst, poslouchat muziku, pracovat, dát s někým do řeči, nebo třeba psát blog… 😀 Horší, alespoň pro mě, bylo časté čekání a zpoždění spojů. TTC prostě dobré NENÍ a zvlášť metro trápí neustálé poruchy, v podstatě každý den něco.

Pořád ale nešlo o nejhorší věc. Tou bylo bydlení samotné. Nechápu, že jsme si toho nevšimli už při prohlídce, možná kvůli časovému pressu, nebo nám to prostě bylo jedno, zkrátka stalo se…

Osobně nepotřebuju žádný extra přepychový bydlení, zvlášt za cenu, kterou jsme tu platili (nakonec přesně 600$ za podzemní pokoj, protože jsme se nechtěli zavázat na déle než 2 měsíce, uff ještě, že tak; jinak při roční smlouvě se platí např. jen 480$ měsíčně), ale tohle bylo prostě moc. Paní domácí (bydlela jinde) byl stav baráku úplně putna, ještě nikdy jsem neviděl tak špinavou a prázdnou kuchyň a v podobném stavu byl i zbytek domu, o pokojích nemluvě.

Takže, výlet do IKEA (naštěstí nebyla tak daleko), nákup potřebného / nezbytného vybavení a nakonec i malování pokojů. Také jsme tu mývali poměrně časté „rozhovory“ s jedním spolubydlícím, který si neustále stěžoval na hluk z kuchyně, dokonce i o víkendu ve 3h odpoledne… důvodem bylo to, že se prý „musí učit a nesoustředí se“. Dobře, OK, zkusíme být v kuchyni co nejvíc potichu. Nakonec ho po čase vídal jiný spolubydlící, jak chodí na noční směny do skladu. Tedy žádné studium… možná chtěl jen trochu víc klidu pro sebe přes den, nevím.

Můj pokojíček v North Yorku

Můj pokojíček v North Yorku

Každopádně, v North Yorku se našlo i pár pozitivních věcí. Například, velice jsem ocenil daleko lepší možnosti pro cyklistiku, zvlášť během nejkrásnější sezony, podzimu. Bydleli jsme prakticky ihned u cyklotras vedoucích podél řek až k pobřeží Ontaria. A počasí rovněž přálo, takže jsem udělal hned několik víkendových výletů – viz tento článek. Další výhodou byl, alespoň podle mého názoru, mnohem větší klid v okolí. I přesto, že North York, hlavně pak křižovatka Jane/Finch, je považován za jednu z nejnebezpečnějších oblastí Toronta. Neměl jsem ten dojem, nebylo to tu nijak zlé, pro mě osobně určitě klidnější než např. na rušné Queen Street.

north-york-cyclepath

Jedna z mnoha cyklostezek nedaleko od baráku

Pokud jde o čtvrť samotnou, tak (bez jakéhokoliv náznaku rasismu) zde bydlí hlavně černoši a jídlo + další služby jsou většinou dost daleko, myšleno ne v tak pohodové docházkové vzdálenosti jako v širším centru Toronta… Naštestí, slušná „sámoška“ byla jen 5 minut chůze přes pole. Obecně ale určitě lepší využívat co nejvíce kolo či TTC. Vlastně jsem si tu koupil svůj první měsíční TTC kupon 🙂 rozhodně dobrá zkušenost.

Pokud to shrnu, tak i přes to, že nakonec nešlo o úplně nejhorší bydlení a po delší době jsem si opět pořádně zajezdil na kole, nemůžu na něj mít dobré vzpomínky. Hlavně kvůli „čistotě“ baráku (jasně, asi jsme měli jen smůlu) a velké vzdálenosti do práce. Pokud bych dělal někde poblíž, možná bych v North Yorku i zůstal, ovšem určitě v jiném domě.

Hledání ledna

To byl ostatně přesně Ondrův případ. Našel dobrou práci z oboru poblíž Wonderlandu, takže se přestěhoval v prosinci tam. Já taky koukal po něčem blíž než 1,5h cesty, ovšem kvůli mému karibskému výletu počínaje až lednem. Na 14 dní, během kterých jsem pobýval v prosinci v Torontu, jsem si našel pokoj přes Airbnb blízko stanice metra Dundas West, pohoda. Dokonce jsem si zkusil i zimní jízdu na kole, do práce to totiž bylo jen 15 minut 🙂 a šlo to.

Noční můra v Davenport Road

Ale zpět k lednovému bydlení – našel jsem místo vzdálené jen 20 minut pěšky od kanclu! Také 600$ za podzemní pokoj, blízko zámečku Casa Loma, na Davenport Road. Upřímně jsem počítal s nutností využívat přes zimu TTC, ale takhle jsem, vyjma zvláštních příležitostí, nemusel. Před první platbou vypadalo vše perfektně, včetně pokoje i paní domácí, což byla žena středního věku, původem ze Skotska. A zpočátku rovněž velice ochotná a komunikativní, neměla např. vůbec žádný problém s tím, že si tam uschovám po dobu mé vánoční dovolené většinu věcí.

Bohužel jsem ale znovu při prohlídce pokoje opomněl několik PODSTATNÝCH záležitostí týkajících se hlavně tzv. „pravidel domu“. Je to jen a pouze moje chyba, protože občas bývám trochu „mimo“ a nevěnuji pozornost tomu, co mi někdo říká, nebo mě zkrátka v té chvíli nenapadlo se zeptat. Na druhou stranu jsem si ale také téměř jistý tím, že paní domácí řadu věcí zmínila až potom, co jsem se nastěhoval. Vlastně poprvé mi např. o pravidlech domu řekl až spolubydlící.

Překvapení

Číslo jedna – bydlela ve stejném domě a dokonce též v podzemí, hned vedle mě 🙂 ne, že by to byl nějaký velký problém, jen jsem to netušil a myslel si, že bydlí v jiné části domu.

Číslo dvě – bydlela tu se svým 5 letým synem. Jak jsem ho prvně viděl (mimochoden přesně v den první platby a zároveň odletu na Jamajku), tušil jsem, že tohle může být problém. Máma se synem ve stejném domě, to je ještě v pohodě. Ale máma s malým klukem hned vedle mého pokoje, to už úplně v pohodě není. Kupříkladu už jen kvůli mé pracovní době. Jasně, ok, jsem taky občas blázen, ale jinak si myslím spíš tichý člověk, rozhodně jsem neměl v plánu pořádat v pokoji párty nebo něco takového. Nicméně, dělám do 6 večer a často po práci ještě někam zajdu (nákupy, posilka, kolo apod.), takže většinou chodím domů pozdě. Což může být pro domácnost s 5 letým dítětem, které chodí spát brzo, docela problém. Ve skutečnosti bylo vše ještě mnohem horší, kvůli:

Číslu tři – naprosto šíleným pravidlům domu. Ta ženská byla zkrátka cáklá. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil ostatně jako nikdo, kdo o této věci byť jen slyšel. Měla nějaké problémy s předchozími nájemníky, takže se snažila udržovat byt čistý a tichý, což naprosto chápu, ovšem, bohužel to víc než přeháněla. Nic ve zlém dámy, ale podle mě scházel v domě chlap, který by pravidla trochu „zlidšťoval“ (mimochodem, její muž / přítel pracuje celý rok v Norsku a je to shodou okolností Slovák :))

Pro představu, nejprve zmíním docela normální věc – žádné noční návštěvy, což je u nájmů celkem běžná záležitost a opět pouze moje chyba, že jsem chtěl v pokoji nechat přenocovat kámoše, i přesto, že venku bylo asi -15°C. Měl jsem se jí o tom předem aspoň zmínit.

Další pravidlo, udržovat kuchyň „superčistou“ a uklizenou. OK, to znělo dobře, zvlášť po zkušenosti s předchozím bydlením, nicméně, zde to dostalo naprosto jiný rozměr. Vše se řídilo dle celkem stresujícího vzoru: „uvař-sněz-okamžitě po sobě umyj nádobí-okamžitě po sobě utři umyté nádobí“. Jinými slovy „zdržuj se zde co nejkratší možnou dobu“. Kuchyň byla maličká, sdílená a nebyl tu např. žádný větší hrnec na polévku a hlavně ani mikrovlnka. Důvod? Řekla mi, že se jí už nechtělo ji po lidech umývat… V kombinaci s výše uvedeným, kuchyň tak opravdu nebyla místem, kde by se člověk cítil jako doma. Navíc…

KUCHYŇ JE ZAVŘENÁ PO 8H VEČER – nejšílenější pravidlo vůbec. Nejen, že jste si nemohli po 8h, což byl čas, kdy jsem se většinou vracel domů, nic uvařit ani ohřát, ale nemohli jste doslova ani vkročit do kuchyně, otevřít lednici, vyndat jídlo, sníst ho a zandat zpět. Dostatečně šílený?

Souhlasím s tím, že např. pečení kuřete po 10h může ostatním lidem vadit, ale zamezit tak brzo samotný vstup do kuchyně, je prostě úlet. A jednu noc jsem byl téměř vyhozen z baráku za to, že jsem si dělal sendvič. Čekala na mě a jakmile jsem přišel, hned začala ječet, že jsem zase porušil pravidla a že kuchyň je po 8h zavřená. Jen jsem odpověděl: „Já ale nevařím, jen si dělám sendvič“ a pokračoval v tom. Možná dětinské a tvrdohlavé chování, ale tenhle nesmysl jsem prostě nemohl akceptovat. Dokonce na mě chtěla volat policajty, pokud to budu dělat dál. Za co? Za to, že si mažu chleba? Musel jsem se smát. Můžu tady pít vodu? Můžu tu dýchat??

Tohle bylo zkrátka příliš. Rozhodně dosud nejhorší zkušenost s bydlením, a to nejen v Torontu. Osobně to na mě působilo tak, že paní domácí po několika špatných zkušenostech s nájemníky (většinou studenti) nechtěla už nic řešit a místo toho nastavila tato nesmyslná pravidla z jiného vesmíru, který musí akceptovat každý, bez výjimky a jakékoliv tolerance. Myslím si, že to je i důvod, proč přestala dělat „homestay“, tedy all inclusive ubytování pro studenty. Protože tam by se musela starat, vařit, uklízet atd.

Osobně mi byl její synáček u ****, ale vše se točilo kolem něj. Mohl tu fungovat nějaký kompromis, ale prostě nebyla šance… Ke konci měsíce už jsem se pomalu bál v baráku i pohnout, protože „lady“ si často stěžovala i na tento „hluk“. Neuvěřitelný. Omlouvám se za tak dlouhý příběh, ale chtěl jsem se o něj podělit, jakožto o odstrašující příklad toho, jak může dopadnout původně zcela běžně vypadající nájem. Poučení pro mě: věnovat co největší pozornost prohlídce bytu a na všechno se ptát.

Nakonec jsme se tedy dohodli (ještě před incidentem se sendvičem), že bude pro oba lepší, když vypadnu. Naštěstí, Toronto je velké a neměl jsem tak problém najít hned několik pěkných pokojů a na druhou stranu musím taky uznat, že jakkoliv byla ta ženská šílená, nebyla zlá a neměla problém mi např. vrátit celý v lednu zaplacený únorový nájem, čehož jsem se upřímně docela obával.

Zpět na Shanly Street, kruh se uzavírá

Mohl jsem se tedy konečně přestěhovat do nějakého normálního baráku, samozřejmě, že jsem se už všude ptal na pravidla 😀 A nakonec jsem zkusil zavolat i domácí, u které jsme bydleli na úplném začátku s kámošem, jestli by pro mě náhodou neměla nějaký volný pokoj. A měla!

650$, první měsíc v domě jejích rodičů a další pak ve „studentském“, který jsem už dobře znal. Oba domy dělí doslova 50 metrů, takže no problemo. Navíc jsem věděl, co zde mohu očekávat, neměli jsme tu vůbec žádný problém a místo je i blízko práce, pro mě tedy okamžitě volba č. 1. Eugenia byla opět velice ochotná a dokonce pro mě při stěhování dojela.

Po 8 měsících přebývání na různých místech Toronta bydlím tedy opět na Shanly Street a musím říct, že jsem se cítil skoro jako bych se vracel domů 🙂 Okolí znám poměrně dobře a v domě je vše normální, žádná nesmyslná pravidla. Konečně můžu žít znovu jako člověk a určitě tu zůstanu až do konce svého pobytu v Torontu.

Díky moc Eugenio!

Zpátky v oblíbeném sousedství

Zpátky v oblíbeném sousedství

Pokud by někdo potřeboval poradit se sháněním ubytka, dejte klidně vědět, mohu předat info a kontakty, i když druhému a hlavně předposlednímu bytu bych se spíš vyhnul.

This article has 1 comments

  1. Jan Kočí Reply

    Ahoj, můžeš mi prosím poradit se sháněním ubytka. Přiletím do Toronta 21.7. a rád bych měl zařízené alespoň ubytování. Práci se taky budu pokoušet sehnat nějak předem v nějaké restauraci, baru nebo něco podobného, kdyby si měl nějaký typ, kontakt budu rád. Předem dík Honza

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.