Jamajka, One Love či Here Comes Trouble?

[Sice se tenhle článek Kanady vůbec netýká, ale nechtělo se mi kvůli němu vytvářet další web; a datum souvisí s mým rokem v zámoří, tak co… :)]

Navštívit Karibik jsem chtěl už hodně dlouho, ještě předtím než mě vůbec napadlo odjet do Kanady 🙂 a od chvíle, co jsem zjistil, jak levně se tam dá z východního pobřeží Ameriky dostat, nebylo co řešit, z Kanady tam pojedu! Jednosměrnou letenku seženete v průměru za 200 CAD, někdy i levněji, záleží na konkrétním ostrovu a sezóně.

Výběr destinace

Proč zrovna Jamajka? Letenka je jedna věc, ale denní útrata na ostrově druhá. Každý je totiž trochu jiný a obvykle platí, že čím menší, tím dražší. Cestování mezi ostrovy taky není zrovna nejlevnější záležitostí, takže (pokud teda nemáte spoustu času a peněz) si myslím, že je lepší pořádně prozkoumat některý z větších než se handrkovat mezi malými.

Bob Marley – One Love

Kvůli této úvaze jsem tak přemýšlel o: Kubě, Dominikáně a Jamajce, v prosinci, během hektických (před)vánočních dnů – což rozhodně není nejlepší datum, protože letenky jsou dražší než normálně, ale pořád to šlo a bylo mi to i trochu jedno. Prostě jsem se chtěl tomu shonu vyhnout 🙂 mimochodem, hlavní sezona začíná v Karibiku právě po Vánocích.

Protože jsem měl opět jen 2 týdenní volno, což stačí tak max na jednu zemi a kamarád měl být tou dobou zrovna na Jamajce, Jamajka vyhrála. Nakonec, kdo by se nechtěl podívat do země Boba Marleyho, neméně slavného boba olympijského nebo Usaina Bolta.

Chronixx – here comes trouble

Letenky jsem nakonec koupil přes USA za 260, resp. 280$ (let zpátky do Montrealu kvůli dalšímu tripu), ovšem bez odbaveného zavazadla, které se muselo přikupovat za 25$, což docela naštve, zato s nefalšovanou otravnou americkou kontrolou. Doporučuju rozhodně koupit přímou letenku…

10 postřehů o Jamajce

Konečně něco o zemi samotné 🙂 Přiletěl jsem 13. prosince s pár tipy od kamaráda, který tu pobýval už dva týdny. Ty říkaly:

#1 – Jamajka je velice chudá, absolutně ne multi-kulti země s vysokou mírou chudoby a hlavně na turistických místech z tebe každej tahá peníze obvykle velmi otravným způsobem coby „životně důležitý“ průvodce, drogový dealer, falešný správce čehokoliv nebo prostě jen pořvává: „Hej ty bílej, dej mi nějaký peníze / jídlo!“

#2 – nejhorší (jako téměř všude) jsou taxikáři, hlavně na letišti; účtujou si 30$ za 7km cesty, musí se smlouvat

#3 – měnou je Jamajský dolar; přepočet je snadný, 100 JMD = 1 CAD, 115 JMD = 1 USD, hotovost v kapse je nezbytná věc, ale zas se to nesmí přehánět, prostě jak v podobných zemích

#4 – denní náklady nejsou o moc nižší než v Kanadě, ubytování kolem 2000 JMD za noc, pivo 330 ml flaštička za 200-300 JMD, rum 250 ml za 600 JMDjídlo je levnější, velká porce včetně přílohy za 300-400 JMD, viz níže; celkové denní náklady tak cca 5000 JMD podle toho jak chlastáš 😛

#5 – oficiálním jazykem je sice angličtina, ale lidem většinou nerozumíš, protože mluví vlastním jazykem, Patois

#6 – doprava, pokud využíváš veřejnou, je levná; platíš např. za 150 km 500 JMD, lokální route taxi pak cca 3km za 100 JMD, viz dále

#7 – lidi se dost neradi fotí

#8 – kromě otravů tu zatím není nebezpečno, samozřejmě ale nechoď nikam sám ve tmě do neznáma 😀

#9 – mimo turistický místa je všechno jiný, lidi jsou přirozeně přátelský a otevřenější, často si chtejí jen tak povídat bez jakéhokoliv otratování

#10 – hudba je tu skvělá a tráva nelegální, ovšem kouří tu úplně každej

Zdroj: jshcanada.org

Já můžu jen souhlasit, všechno byla pravda.

Jamajka je chudá zajímavá země se spoustou problémů, ale také pohodových lidí a pěkné přírody. Každopádně, není to žádný ráj. Ano, mohl by být, pokud byste zůstávali pořád jen v blízkosti resortu, kde se na vás každej směje, chodili všude jen s průvodci a jedli jen v hotelech. To má ale podle mě s realitou jen pramálo společného…

Jeden z mnoha přátelských lidí v horách

Jeden z mnoha přátelských lidí v horách

Člověk by měl jít mezi obyčejné lidi, využívat místní dopravu, prozkoumávat zemi, jak jen může, jíst místní stravu a bavit se s domorodci. Odměnou jsou nejen nezapomenutelné zážitky, ale i dobrý pocit z toho, že jste lidem, byť třeba jen málo, pomohli. Jsem totiž toho názoru, že je mnohem lepší utrácet peníze po celé zemi než jen na jednom uzavřeném místě.

Doprava na Jamajce

Velice stručně, můžete využít:

  • soukromé taxi – nejdražší možnost, cca 1 CAD =1 km
  • road taxi – jen na krátké vzdálenosti, většinou po městě, nebo mezi blízkými městy, cca 1 CAD = 5 km
  • minibus – levný způsob dopravy kamkoliv, přeplněné, nepohodlné, ale s místňáky & cca 1 CAD = 30 km
  • velký bus – jen některé trasy (Montego Bay-Kingston), klimatizovaný, cca. 1 CAD = 7 km
  • velký městský bus – jen na krátké vzdálenosti, jednotná cena 120 JMD (1.2 CAD), může jet i 1,5 h
  • loď, letadlo – nezkoušel jsem 🙂

Doprava je na ostrově opravdu výborná, prakticky nikdy nečekáte, naopak, navazující spoj čeká na vás 🙂 a road taxi jezdí tolik, že někdy jen vylezete z hospody a už vám zastaví (náš případ).

Jídlo & pití na Jamajce

Dobré, relativně levné a vždy velká porce. Nejrozšířenější je smažené kuře (vážně nevím, kdo tu může chodit do KFC, tohle je mnohem lepší) s rýží a zeleninou, střední velikost, která je víc než dost velká, koupíte za 300-400 JMD. Dalším oblíbeným jídlem je Jerk chicken z jakési udírny-grilu vyrobené ze sudu, výborná záležitost, přílohou jsou placky z mouky a vody (400 JMD).

Jerk Chicken

Jerk Chicken

Dále můžete dostat např. jehněčí curry, vepřový či hovězí guláš (vše kolem 400 JMD), vegetariánské rasta food, rybu, různé polévky apod. stejně jako mořské plody či humra, který ale levný rozhodně nebyl, v Negrilu jsem za něj dal 1500 JMD, což byla mimochodem i nejlevnější cena, kterou jsem tam viděl. Nicméně, jídlo je na Jamajce hodně dobré, jen zřídkakdy mi nechutnalo a vždycky jsem si za to mohl sám svými experimenty (např. kraví noha nebo kuřecí pařáty v polívce) 😀

Pouliční jídlo na autobusáku v Ocho Rios

Pouliční jídlo na autobusáku v Ocho Rios

Na Jamajce je paradoxně výhodnější jít se někam najíst, než kupovat jídlo v obchodě. Z krámu můžu doporučit tak max. jednu věc a tou jsou banánové chipsy 🙂 perfektní, chuťově jako bramborové, vůbec jsem je předtím neznal! A na ulici si pak určitě najděte „pískajícího“ prodavače buráků, lepší jsem v životě neměl. Oboje, jak chipsy, tak buráky za 50 JMD.

Pokud jde o pití, tak nealko: dobrý ovocný džus kolem 150 JMD, voda 1,5 l 100 JMD, flaška místního piva Stripe 330 ml 250 JMD (nemají tu NIKDE točené, ani v barech (!)), 60% rum Wray& Nephew 250 ml za 600 JMD.

Zdroj: beerbeer.org

Zdroj: beerbeer.org

Montego Bay

Okamžitě po příletu jsem musel pořešit, jak se dostat na hostel, ten samý, ve kterém byl předtím ubytovaný i kamarád. Bethel Court Guesthouse, společný 6 lůžák nabízejí za 20 USD, což je na tuhle lokalitu velmi slušná cena s jedinou nevýhodou – hostel je trošku dál od letiště.

Ok, dobře, není daleko, jen 7 km, ale já v tu dobu nevěděl o Jamajce vůbec nic, takže jsem se začal dohadovat s taxikářema. Nejradši by mě odvezli všichni naráz, ale chtěli 30 USD, což za 7 km hraničí podle mě se zlodějnou. Navíc jsem věděl, že kámoš jim platil 15 (pořád hodně, ale budiž).

Letiště v Montego Bay

Letiště v Montego Bay

První taxikář sice tuhle cenu odkýval, potom co jsem mu hostel ukazoval v mapě na mobilu, ale odvezl mě úplně jinam, jeli jsme zhruba tak 3 minuty. Podařilo se mi ho přesvědčit, že jsem tam rozhodně nechtěl, ať mě odveze zpátky a že mu nic za tuhle okružní jízdu nedám.

Nakonec jsem na druhý pokus sehnal odvoz za 20 USD, už jsem na to neměl nervy…

Na zpáteční cestě, po 14 dnech na Jamajce, jsem si vzal taxi od hostelu jen do centra a odtud šel na letiště pohodovou procházkou zhruba půl hoďky. Taxi do centra mě stálo 100 JMD, tedy 1 kanadský dolar, tzn. víc jak 20 krát méně než předtím 🙂

Bethel Court Hostel

Bethel Court Hostel

Ubytování bylo v pohodě, Wifi je i tady standard, což se ovšem o teplé sprše vzhledem k tropickému počasí, říct nedá, skoro nikde ji nenajdete. Bethel Court ji ale naštěstí má, příjemný bonus. Hostel se nachází v části města zvané Mt. Salem. Docela špína, ale jste aspoň mezi místními, což pro mě bylo určitě lepší než být třeba v centru nebo resortu. Hned naproti vchodu je např. kostel, kam v neděli od brzkého rána po celý den chodili davy slavnostně oblečených lidí a zpívali černošské spirituály. Zajímavá podívaná!

Montego Bay, Mt. Salem

Montego Bay, Mt. Salem

Montego Bay, Downtown

Zato centrum je vyloženě noční můra. Jamajčani nějak poznají, že jste zrovna přiletěli (při další návštěvě po 2 týdnech to bylo o poznání lepší) a doslova vás nenechají jít o samotě. Neustále křičí: „Kde bydlíš? My ti dáme lepší cenu. Respekt, odkud jsi? Jak se ti zatím líbí Jamajka? Potřebuješ průvodce, jinak se lehce ztratíš a chodit sám nemůžeš, to je nebezpečný.“ „Vážně? No nepřijde mi, město je hodně malý a přehledný…“

Montego Bay, centrum

Montego Bay, centrum

Jiní zase kráčí vedle a jen tak si povídají. Po pár minutách vám dojde, že dělají průvodce a budou chtít peníze, takže řeknete: „Ok, díky, ale já nechci průvodce, chci si to tu projít sám, budeš ode mě chtít peníze, že jo?“ „Ne, peníze, kámo, žádný peníze, já takovej nejsem, chci ti jen ukázat město. Ukázat Jamajku!“ Dobře, uvidíme. Po pár minutách se ten týpek zeptá, jestli mu nekoupíte nějaký jídlo. „Ne peníze, jak jsem říkal. Jen nějak potřebuju nakrmit rodinu.“ Přitom je z něj cítit chlast…

Ku*** nemám problém s tím někomu pomoct, ale vážně nesnášim, když se někdo z ostatních (nebo ze mě :P) snaží dělat pitomce. Takový lidi musíte prostě ignorovat stejně jako v podobných zemích (Maroko) a někdy vyloženě agresivním způsobem. Ostatní turistická místa jsou na tom podobně, leckdy i hůř. Nesnášim to, ale tak už taková je realita… turismus je zabiják hezkých míst, to je zkrátka smutný fakt.

Montego Bay, autobusák

Montego Bay, autobusák

Takže, co je teda vlastně v Montegu k vidění? Nic moc, centrum máte prošlý za 3 hoďky; dále tu je pár pláží, některé z nich i bez poplatku, pár obchodů, letiště a autobusák, toť vše.

Ocho Rios u Ocho Rios, 100 km od Montego Bay

Jak jsem psal, měl jsem se na Jamajce potkat s kamarádem… z Čech, který taky pracuje letos v Kanadě, ale protože tam nám setkání nevyšlo, dohodli jsme se s Ádou na Karibiku a podařilo se 🙂 v místě zvaném Villa Sake, prostém guesthousu 15 km od Ocho Rios. Zabookovali jsme 2 noci, jedna vyšla na 15$ na osobu.

Villa Sake

Villa Sake

Vlastně jsme tak v Ochi byli jen na autobusáku, což nakonec bylo i lepší, protože jen cesta pěšky k němu byla utrpení – těch otravů zase… Ve skutečnosti jsme na tomhle místě nedělali kvůli počasí skoro nic, jen jsme přejeli do vedlejší vesnice na večeři a pár drinků, hotovo. V životě jsem nezažil tak dlouho trvající liják, v podstatě 3 dny v kuse jen „chcalo“.

Dunn’s River Falls

Ok, dobře, nakonec jsme (nebo lépe řečeno jen já) navštívili Dunn’s River Falls, vodopády 5 km od Ochi. Za normálních okolností to může být pěkné místo, k vodopádům se chodí řekou nahoru po svých a řeka ústí do oceánu, takže je tu i pěkná pláž. Ale v tomhle počasí? Nic. Samozřejmě, že si účtovali plnou cenu, 20 USD… mám 3 fotky a 1 video, heh.

Dunn's River Falls

Dunn’s River Falls

Port Antonio, 100 km od Ocho Rios

Mnohem příjemnější místo, místní říkali: „dobré pro relax“, což je je pravda, skoro nikdo vás tu neotravuje. Nejsou tu pláže, ale zato hodně barů a menších restaurací. Pohodová atmosféra, dalo by se říct. Ubytování – neměli jsme žádný tip, tak jsme poprvé využili služeb „nahaněče“ od autobusáku, který nás zavedl na místo splňující naše požadavky – ubytovali jsme se v 2 lůžáku za 44 USD na den a blízko centra. Dobrý.

Port Antonio

Port Antonio

Reach Falls a Winnifred Beach

Konečně se zlepšilo počasí, a tak jsme se rozhodli zajet k dalším vodopádům, Reach Falls, zhruba 40 km na východ od Port Antonia. A bylo to naprosto skvělý! Využili jsme nabídky místního taxikáře, mladýho kluka, který nám chtěl ukázat trochu jinou než „oficiální“ cestu k vodopádům za stejnou cenu jako u vstupu, 3000 JMD oba včetně taxiku od autobusové zastávky. Takže jsme šlapali řekou pořád nahoru k vodopádům, kde se dalo krásně vykoupat. voda tak akorát, prostě parádní zážitek!

Reach Falls

Reach Falls

A na zpáteční cestě jsme se zastavili na Winnifred Beach, která nám byla doporučována coby pěkná veřejná pláž. Pravda. Navíc konečně svítilo sluníčko a pláž byla skoro prázdná.

Jen nevěřte nikomu, kdo vám bude tvrdit, že se tam stará o cestu a udržuje ji čistou. Je to past 😀 Týpek chtěl 1$ a navedl nás na falešnou, špinavou blátivou cestu, přitom za rohem byla normální. Prostě si z nás zase někdo udělal prdel 😀 Ale pláž samotná to všechno přebila!

Winnifred Beach

Winnifred Beach

Kingston, Papine

Čím dál od Montego Bay, tím lepší, dalo by se říct. Kingston měl být nejnebezpečnějším místem, jedna z nejvyšších měr kriminality a vražd na počet obyvatel, atd. tedy naprosto nepřátelské prostředí pro turisty, ale vůbec mi to tak nepřišlo. Ani na minutu jsem se necítil nijak zvlášť nebezpečně.

V Kingstonu jsme bydleli ve čtvrti Papine, v menší rasta komunitě na úpatí Blue Mountains. Jeden z rastamanů, který si říká Ras Malekot, tam má krámek a hned vedle něj jsme se ubytovali v domku Mr. Powella (17$ na osobu).

S Ras Malekotem v Papine

S Ras Malekotem v Papine

Všichni tu byli velice přátelští, bez přetvářky a snahy vydolovat peníze si chtěli jen tak povídat, byli prostě jen zvědaví, turisti sem sice občas jezdí, hlavně kvůli reggae a rasta atmosféře, ale přeci jen ne každý den. Zkrátka super pohodoví lidi!

Nahoře nad Papine je taky jeden z nejznámějších jamajských reggae klubů, Dub Club, kde minimálně každou neděli hrajou DJ a schází se tam příznivci této hudby nejen z Kingstonu. V sousedství stále žije rodina Boba Marleyho i jiní současní reggae umělci (Chronixx). Rozhodně doporučuji navštívit!

Dub Club, zdroj: jahblemmuzik.com

Dub Club, zdroj: jahblemmuzik.com

Hellshire Public Beach

Taky doporučuju. Tahle, pravda trošku přeplněná, veřejná pláž hodně oblíbená mezi místními, se nachází blízko města Portmore a jen několik km západně od Kingstonu. Dostanete se sem snadno „velkým“ městským autobusem např. ze stanice HalfWay Tree, 1h 120 JMD. A během víkendu tu pravděpodobně zažijete nefalšovanou jamajskou beach party, bomba 😉

Blue Mountain Peak (2256 m)

Místo, kam jsem prostě musel 🙂 Vylézt na nejvyšší horu Jamajky a jednu z nejvyšších v celém Karibiku a ještě ke všemu na východ Slunce, což je tu nejoblíbenější varianta. Doporučuje se začít z horské chaty Whitfield Hall (20 USD za noc), která se nachází cca 3-4 hoďky od vrcholu. No, trochu jsem se bál, jak se tam dostaneme, protože cesta k chatě je sjízdná jen s 4×4 a jeep z Kingstonu stojí 100 USD.

Whitfield Hall

Whitfield Hall

Naštěstí jamajská doprava opět nezklamala. Minibusem jsme se dostali do města Mavis Bank (200 JMD na osobu) a odtud pak road taxi za 150 JMD do vesnice Hagley Gap. Tam už na nás čekal Jeep, který nás za 30 USD (za auto) hodil k chatě. Zpátky už jsme šli do Hagley Gapu pěšky, protože bylo fakt pěkně a hlavně to bylo jen 5-6 km pořád dolů z kopce.

Hagley Gap v Blue Mountains

Hagley Gap v Blue Mountains

Slunce vychází obvykle něco málo po 6 hodině, takže by se mělo vyrazit někdy po 2. hodině v noci. My vyrazili přesně ve 2 a bylo to nakonec moc brzy, protože jsme pak nahoře mrzli (no dobře bylo asi 7°C, ale zima, vítr) skoro hodinu 🙂

To ale nebylo zdaleka to nejhorší, počasí se totiž na kopci neskutečně zhoršilo, mlha s nulovou viditelností. Ve chvíli, kdy už jsme byli na odchodu zpět, se ale mlha náhle rozpustila a my si tak mohli užít nádhernej východ Slunce, překvapivě spolu s mnoha Jamajčany, co taky vyšlápli nahoru. Pecka! Cesta je celkově dost snadná, žádné skály ani náročný terén a Blue Mountains jsou na pohled fantastický, takže to rozhodně stálo za to.

Blue Mountains krátce po východu Slunce

Blue Mountains krátce po východu Slunce

Jedna důležitá věc, o které jsme nevěděli – za to, že jdete nahoru, musíte zaplatit. Jamajčani 200 JMD, cizinci 2000… my jsme měli dohromady nějakých 1800, ale správce nás nechal jít potom, co jsme před ním vysypali kapsy 🙂 potom následoval docela divný pocit, pořád jsme nevěděli, jestli to nebyl další podvodník, ale asi ne, protože jsme ho pak potkali i ráno při zpáteční cestě.

Blue Mountain Coffee

Pohoří není známé jen díky nejvyšší hoře, na kterou se chodí za úsvitu, ale i kvůli místní kávě, která je považována za jednu z nejlepších na světě. Daří se jí tu zejména díky příznivému klimatu a dostatečné nadmořské výšce. Kafe je oblíbené hlavně pro svojí ne tak hořkou chuť a je pekelně drahé. Půlkilové balení se normálně prodává kolem 50$, v Japonsku, které je největším dovozcem, pak dokonce za 80$. V chatě Whitfield Hall za 10 a šálek za půl dolaru 🙂

2 jamajské poklady, banánové chipsy a Blue Mountain Coffee

2 jamajské poklady, banánové chipsy a Blue Mountain Coffee

Kingston, Downtown

Jen krátké seznámení – jde o jedno z nejrušnějších míst, které jsem zatím viděl. V podstatě se jedná o mega tržnici s několika slumy v okolí a hlavním autobusovým nádražím za rohem. I Jamajčani z Papine se centru raději vyhybají, ale znovu, necítil jsem se tu ničím ohrožen. Pár lidí sice trochu blbě koukalo, hlavně proto, že bílého turistu tu vidí vážně jen zřídka, navíc když má ještě na krku foťák 🙂 ale to bylo všechno. V Praze na hlaváku jsem se kolikrát cítil daleko hůř…

Kingston, centrum

Kingston, centrum

Vánoce v Negrilu

Naší další destinací bylo typicky turistické město Negril na západním pobřeží, které je považováno za jednu z nejlepších lokalit na Jamajce vůbec. Už od začátku jsme věděli, že tohle není místo úplně pro nás. Je tu sice neuvěřitelně čistý moře, skály na jedný straně a nádherná 7 mílová pláž s bílým pískem na druhý, spousta barů, restaurací a resortů, ale bohužel taky plno otravů.

7 mílová pláž v Negrilu

7 mílová pláž v Negrilu

Na 7 mile beach doslova nejdete sami ani minutu aniž by vám někdo něco nenabízel. Každej, ok 99% lidí, z vás chce dostat peníze a všechno tu je obecně o něco dražší než jinde…

Ale hostel byl fajn, ubytovali jsme se v Judys House, který vlastní starší anglická dáma a který je situován ve velice pěkné zahradě. Cena vyšla na 20 USD na noc za osobu, ale jsou tu k dispozici i hamaky za 10. Jednu noc jsme je prubli. A mohlo to být úplně v pohodě, jen kdyby jsme nespali přímo naproti kurníku, ze kterýho v podstatě celou noc bez přestávky řvali kohouti 😀 no, nevyspali jsme se…

Nocleh v hamaku

Nocleh v hamaku

Každopádně, v Negrilu jsme strávili Štědrý den, decentně, pěkně v baru s flaškou rumu 😀 a další den se přesunuli zpátky do Kingstonu na reggae festival. Cestovat o hlavním vánočním svátku se mimochodem ukázalo jako dobrý tah, protože bylo všude neuvěřitelně klidno, a to i v centru Kingstonu.

Sting reggae festival

Mělo jít o největší a nejlepší reggae festival v Jamajce a možná i na světě, protože Jamajka má ty nejlepší reggae zpěváky. Největší asi jo, ale nejlepší rozhodně ne, aspoň pro mě. Proč?

Dobře, festival přes noc (9 večer-5 ráno) je vlastně bomba, jde o něco neobvyklého, speciálního; střídání stylů s Dance Hall, který je na Jamajce stále více populární je taky v pohodě, ale používání zas*** vuvuzel během písničky je něco, co nechápu ještě teďka. V podstatě to pro mě naprosto zničilo celej festival. Účinkující jsem neznal, takže jsem chtěl prozkoumat a užít si novou muziku, ale prostě se to nedalo. Jeden z nejhorších hudebních zážitků v životě, sorry Stingu, je to sakra škoda. Aspoň to nebylo drahý, 2000 JMD za tuhle šílenost, kterou asi znova jen tak nezažiju (doufám :P) není zas tak hrozný.

Zpátky do Montega, bye bye Jamajko

Sting byl mojí poslední karibskou párty 🙁 Zbývalo se už jen rozloučit s kámošem, chytit minibus do Montega, nakoupit poslední suvenýry (hlavně banánové chipsy haha :D) a přespat poslední noc ve starém známém Bethelu. Překvapivě mě tu tentokrát nikdo neotravoval. Dobré rozloučení s touto zajímavou zemí.

Pláž v Montegu před odletem

Pláž v Montegu před odletem

Yaman, respect Jamaica! A naviděnou!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.