Newfoundland

Původní plán pro druhý rok v Torontu zněl jasně – jen a pouze práce a cestování až potom. Jenomže jsem se postupem času opět utvrdil v tom, že mi město nedělá vůbec dobře. Proto jsem plán pozměnil a rozhodl se někam podívat ještě před odletem zpět. Beztak už jsem to měl „za pár“.

Hodně lidí si vybírá na dovču Karibik coby „ráj“ ne až tak daleko od Toronta. Já už byl loni na Jamajce a bylo to super, ale přeci jenom upřednostňuju trošku chladnější klima. Proto mě při pohledu na mapu upoutal severovýchodní cíp Kanady. Navíc i hodně Kanaďanů mi tuhle oblast doporučovalo, a to jak Newfoundland, tak i Nové Skotsko. Zvolil jsem tentokrát Newfoundland, protože je mnohem jednodušší se na něj dostat z Toronta než z Evropy (Nové Skotsko je na tom pro Evropany o něco málo lépe). Takže tohle byl můj letošní Karibik 🙂

Newfoundland a Labrador

Newfoundland a Labrador

Rád bych tu také poděkoval kamarádce Izumo, která se rozhodla se ke mně připojit a cestovali jsme tak společně. I když to může být někdy zábava, rozhodně upřednostňuju společnost před cestováním sám. Navíc i půjčení auta je v takovém případě mnohem snadnější 🙂 Takže, díky za úžasných 7 dní! Ale sluší se psát pěkně popořádku.

Doprava, počasí a zvířena

Začnu dopravou. A to tím, jak se na ostrov vůbec dostat. Máte v podstatě dvě možnosti – buď doletět, nebo využít trajektu z pevniny. My jsme vzhledem k týdenní dovolené a 2000 km vzdálenému Torontu zvolili variantu A. Cenově letenka vychází obvykle kolem 500$. Cenu za trajekt bohužel netuším…

Pro cestování po ostrově je pak kvůli odlehlosti, všeobklopující přírodě i nízké hustotě obyvatel nejvýhodnější auto, případně stop. My jsme srabácky udělali rezervaci auta v půjčovně, pač jsme měli jen jeden týden a poměrně dlouhý seznam míst, co chceme vidět 🙂 Jinak, z dalších dopravních možností toho už moc nezbývá. Vlak neexistuje a autobusová doprava je dost omezená a drahá. Za jízdenku z východu na západ (cca 800 km) zaplatíte kupříkladu přes 90$. Půjčení auta se tak určitě vyplatí už od dvou lidí.

Dále, počasí. Jde o jeden ze stereotypů a častých vtípků, které jsou ale podloženy řadou objektivních měření. Faktem je, že na ostrově dost často prší a i uprostřed léta může být pěkná kosa. Proto jsme zapakovali oblečení na každé roční období. Nebylo ale potřeba, jelikož jsme měli neuvěřitelné štěstí. Pršelo nám asi tak třikrát, z toho jen jednou, když jsme zrovna byli venku a nemohli se schovat. Jinak bylo velice příjemně, slunečno, oblačno, (větrno) a lehce nad 20°C. Musím říct, že takovéhle počasí je pro mě daleko větší ráj než plus třicet 😉

"Normální" malej lišák

„Normální“ malej lišák

A zvířectvo? Jelikož je na Newfoundlandu opravdu ryzí příroda, můžete potkat různá divoká zvířata prakticky kdekoliv a kdykoliv. My jich moc neviděli, ale i tak – „černou“ lišku, „normální“ lišku, spoustu ptactva a nakonec jednou i losa v lese. Ten představuje téměř symbol celého ostrova. Výstražné značky upozorňující na smrtící následky střetu s losem jsou u silnic i hlavní dálnice dost časté. Například, pamatuju se na jednu, která udávala letošní počet usmrcených osob – 6. To bohužel není malé číslo. Obezřetnost je tak více než na místě.

Začátek v Bonavistě

Tedy, po půjčení auta v St. John’s na letišti, jsme hned vyrazili na severozápad a město si nechali na poslední dva dny. Naším prvním cílem bylo Airbnb v malém pobřežním městě Bonavista. Vlastně jsme měli původně domluvený Couchsurfing ve městě Gander, které se nachází zhruba uprostřed ostrova, ale nakonec z něho na poslední chvíli sešlo, a tak jsem rychle „re-booknul“ Airbnb. A zřejmě to tak mělo být, protože ve finále to pro mě bylo zároveň i to úplně nejzajímavější místo celého výletu.

Bonavista

Bonavista

Naprosto odlišná krajina, než co znám z domoviny – oceán, svěží vítr, útesy a barevné baráčky místních (nejen) rybářů. Navíc s vtipným domácím Jasonem. Opravdu to stálo za to. Připadal jsem si jako bych byl v nějaké fantasy krajině, Game of Thrones nebo něco podobného. Udělali jsme si pěknou odpolední „procházku“ po pobřeží k majáku (a ani si neuvědomili, že dělal 14 km 🙂 ) a kromě krásných výhledů na oceán jsme viděli i „černou“ lišku a přečkali místní bouřku.

Mimochodem, cenově se Airbnb na Newfoundlandu pohybuje od 40$ za osobu a pokoj. Standardně to je ale spíš 50$… Kvůli odlehlosti i Kanadě jsou ceny obecně vyšší, a to včetně benzínu (1,20$ za litr).

Bonavista, Dungeon Provincial Park

Bonavista, Dungeon Provincial Park

Pokračujeme do Burlingtonu

Další den a další Airbnb. Tentokrát ovšem trošku jiné. Zaprvé ještě o něco více na sever než Bonavista, v oblasti s téměř nejvyšší koncentrace ledovců na ostrově a za druhé se mělo spát ve velkém stanu. Takže jsem byl docela zvědavej.

Nicméně, ještě před tím, než jsme se „čekli“, jsme po cestě zastavili v národním parku Terra Nova. Ten se nachází nikoliv na pobřeží oceánu, ale zhruba uprostřed Newfoundlandu v oblasti hlubokých lesů, jezer, rybníků a nevysokých kopečků. Krajina mi tak narozdíl od přechozího dne hodně připomněla domov. Dokonce jsem na cestě našel i pár křemenáčů 🙂 Park mi tak přišel přímo ideální pro náš náš účel, kterým byla krátká procházka na blízký vrcholek, ze kterého byl za neuvěřitelného větru vynikající rozhled do širokého okolí. Super!

Větrný Ochre Hills v národním parku Terra Nova

Větrný Ochre Hill v národním parku Terra Nova

S touto zastávkou jsme dorazili do Burlingtonu za pokročilého večera, což ale vůbec nebránilo tomu, abychom byli velice přátelsky uvítáni slečnou od Airbnb Sam. Byla opravdu velmi milá a řekla nám úplně vše, co jsme potřebovali. A stan? Musím uznat, že se mi celý koncept tohoto Airbnb hodně líbil. Jde o komfortní bydlení v čisté přírodě. Stan vypadá spíš jako normální pokoj a pokud opravdu potřebujete, nedaleko máte k dispozici barák se sprchou, internetem nebo třeba i televizí. Majitelé se tak snaží, myslím, že úspěšně, vybudovat v místě přátelskou komunitu cestovatelů.

Airbnb ubytko ve stanu, Burlington

Airbnb ubytko ve stanu, Burlington

Jediný drobný nedostatek, který byl ale způsoben hlavně načasováním, jsem viděl v místě samotném. Hodně jsme se těšili na ledovce coby něco naprosto unikátního, ale v půlce července už na ně zkrátka bylo pozdě, víceméně roztály. A taky jsme neměli moc času na větší průzkum okolí. I tak jsem si ale zkusil koupání pod místním vodopádem, což mi v podstatě všechno vynahradilo. Poprvé ledovka, podruhý už lepší a po třetí už úplně normální voda. A na vzduchu příjemných 25. Naprostá pecka!

Vodopád v Middle Arms nedaleko Burlingtonu

Vodopád v Middle Arms nedaleko Burlingtonu

Další příjemnou zkušeností kolem Burlingtonu byli lidi. Řekl bych, že snad ještě milejší než obvyklí „Newfies“. Tak například v Airbnb domě jsem se jen zmínil o losím mase a místní paní sedící vedle nás u stolu už nás zvala další den na oběd se steakem z losa. Sice nakonec zjistila, že maso nemá, ale i tak 😉 A další den, když jsme hledali vodopády a zeptali se další paní na zahradě, kde jsou, hned nás zvala k sobě domů a potom, co přijel její manžel nám dokonce nabízeli vyjíždku lodí po místním jezeře 🙂 No, naprosto neuvěřitelný.

Někdy příště bych určitě rád strávil kolem Burlingtonu více času. Teď už ale byl pomalu čas se přesunout do oblasti, kterou jsme měli v hledáčku na prvním místě – národního parku Gros Morne.

Gros Morne

Zde jsme pobyli nejdéle, a to konkrétně 3 dny v dormitory hostelu v pěkném přístavním městečku Rocky Harbour. Cena za noc byla pro danou oblast přijatelných 30$ a hostel jsme měli prakticky pro sebe. Těžko říct, proč 🙂

Tablelands, Gros Morne

Tablelands, Gros Morne

Lokalita je totiž po St. John’s a okolí tou vůbec nejnavštěvovanější na Newfoundlandu. Ze zcela jasného důvodu – nádherné a rozmanité přírody! Najdete tu v podstatě všechny typy Newfoundlandské krajiny na jednom místě. Můžete se tak kochat jak oceánem s útesy, tak i lesy s jezery či skalnatými kopci. Tak například, jeden den jsme zajeli obhlídnout Tablelands, což je červená stolová hora, kterou byste barvou i okolím zařadili spíš někam do pouště, a další den v úplně stejné oblasti vylezli na vyhlídkový vrch s krajinou zase jak někde daleko na severu a nádhernými výhledy do prosluněného údolí místního zálivu. Stačí porovnat obě fotky nad i pod tímto odstavcem.

Lookout Trail, Gros Morne

Lookout Trail, Gros Morne

Ten samý den jsme také navštívili nejhezčí místo celého parku, Western Brook Pond. Další neuvěřitelný místo, jak vystřižené z fantasy příběhu. A to jsme jej viděli pouze ze zdola. Za peníz se tu navíc můžete projet loďkou po vodě blíž útesům (vynechali jsme). A když máte dost času a patříčné vybavení pro kempování „na divoko“, můžete si projít cca 4-5 denní trek a prohlížet místo z okolních kopců. To je pak teprve paráda! Vidíte vlastně to, co je pod titulem „Gros Morne“ na každé druhé pohlednici, nebo na Google mezi prvními obrázky – Newfoundladský fjord!

Poznámka: V Rocky Harbour jsme taky nakonec zkusili losa, konrétně burger, resp. guláš (oboje kolem 10$). Mám takový pocit, že už jsem losa měl ve Švédsku, ale nejsem si 100% jistý. Každopádně můžu říct, že maso v guláši mi hodně připomínalo srnčí, takové „divočejší“ a tvrdší hovězí. Vlastně to nebylo v porovnání s tím, co znám z domova nic extra special, ale zkusili jsme. 

Western Brook Pond, Gros Morne

Western Brook Pond, Gros Morne

St. Anthony

Poměrně daleko na sever od Rocky Harbour se nachází místo, které bylo rovněž součástí našeho NF seznamu. A jelikož jsme pořád chtěli vidět nějaký větší ledovec, rozhodli jsme nakonec do St. Anthony dojet. 400 km a 4-5 hodin cesty jedním směrem… Já jsem blázen a nevadí mi někam jen tak dojet, strávit na místě třeba 3-4 hoďky a jet pak zase zpátky. Většinou si to spíš naopak užívám a protože se Izumo na věc tvářila úplně stejně, dali jsme to! Pro mě to určitě opět stálo za to. Možná jsme neviděli úplně největší ledovce na ostrově, ale nějaké jsme viděli a spolu s tím i další pobřežní útesy a malou rybářskou vesničku. Nevím, jak pro mojí japonskou kámošku, ale pro mě znovu něco special, co doma jen tak neuvidím.

Vesnička Goose Cove nedaleko St. Anthony

Vesnička Goose Cove nedaleko St. Anthony

St. John’s a Cape Spear

Poslední zastávkou našeho putování bylo na dva dny hlavní město Newfoundlandu, kam jsme dojeli po „celodeňáku“ západ-východ, zhruba 800 km. Nejdřív jsme zastavili u majáku Cape Spear, asi 20 km od města. Vlastně ještě dřív jsme zkusili zastávku v okolí městečka Witless Bay, kde má být další kolonie papuchalků, unikátních mořských ptáků, které nám první den v Bonavistě unikli. No, unikli nám i tady, protože oblast je kvůli hlavnímu městu tak zastavěná, že jedinou možností, jak Puffiny vidět, je organizovaná vyjíďka na lodi. Což jsme určitě nechtěli absolvovat… Takže smůla.

Nicméně, Cape Spear jsme neminuli. Pravda, na poměry Newfoundlandu jde o celkem rušné místo, ale nic, co by člověka z Evropy rozhodilo… A je zajímavé stát na nejvýchodnějším cípu celé severní Ameriky. 2100 km do Toronta a 3100 do Irska. Člověk už si skoro ani už nepřipadá jak v Kanadě 🙂

Cape Spear

Cape Spear

Po návštěvě majáku jsme pak dojeli zpátky na letiště, kde jsme vrátili auto a pak pěšky (přijatelnou hoďku) pokračovali k našim domácím na Couchsurfingu. Pro oba to byla první zkušenost s touto službou. Já se chtěl vždycky do komunity „surfařů“ zapojit coby cestovatel, ale když nemáte žádné reference, jen doporučení od kamarádů a navíc se snažíte v nějaké západní zemi, je safra těžký začít. Ale Newfoundland je přeci jen jinačí. Takže jsme byli přijati! Naprosto skvělou mladou rodinkou – Benem, Deenaree a jejich dvěma malýma klukama. Přistěhovali se z Ameriky a několik let zpátky taky Couch často využívali, takže potom, co založili vlastní rodinu, nabízí na oplátku svůj velký byt lidem z celého světa. Nevím, jak víc poděkovat, všechno bylo perfektní, postarali se o nás, jak o vlastní. A druhý večer dokonce hostili další skupinku tří ženských, takže v domě bylo docela našlapáno 🙂 No prostě zážitek a díky moc za něj!

Couchsurfing byl super!

Couchsurfing byl super!

Pokud jde o město samotné, tak jsme v jednom celém dni navštívili oblast Quidi Vidi, vylezli na vrch Signal Hill, odkud je pěkný výhled na město a okolí, nakoukli do pivovaru Quidi Vidi (mimochodem pivo vůbec není špatný a jeden druh se dokonce prý vaří z ledovcové vody(!) a zašli na chvilku i do barevného centra St. John’s.

Večer jsme pak dobře poklábosili s Deenaree a ráno nás pak dokonce hodila na letiště. Byl totiž bohužel už čas na návrat do velkého rušného Toronta…

St. John’s ze Signal Hillu

Díky Newfoundland a nekdy příště na shledanou!

+ : lidi, příroda, anglina a poloha relativní izolace od kontinentální Kanady
– : vyšší ceny, závislost na autu, (často bývá) počasí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.