Přílet do Toronta

Po úspěšném vyřízení všech potřebných formalit jsme byli s kamarádem konečně koncem března připraveni odletět. Čím dřív, tím líp, konkrétní plán zněl 3. dubna. A jak už jsem psal v úvodní kapitole, rozhodli jsme se nakonec využít služeb agentury, což zahrnovalo i (povinné) zajištění letenek z jejich strany. Ponechám stranou veškeré dohadování se o ceně, stejně bych rezervoval nakonec stejný let, protože v té době prostě vycházel nejlépe. Nicméně fakt, že jako koncový uživatel jsem byl schopen najít dokonce o něco nižší cenu, mě opět trochu zarazil a hlavně nasral…no nic…

Letenka Praha-Toronto a zpět

Nakonec jsme tedy zvolili let Praha-Řím-Toronto a zpět s datem návratu někdy za 10 měsíců. Jednosměrná letenka za alespoň trochu podobnou cenu sehnat nešla. S zatím stále nejasným datem i místem odletu je pro mě stejně jednosměrná 🙂 přebookování se moc nevyplatí.

Cena: 14 000 Kč

Nemá asi smysl moc špekulovat dopředu, my jsme bookovali měsíc před odletem a v podstatě po celý rok probíhaly různé akce, do těch 15 000 byste se měli vejít. Samozřejmě, pokud necháte nákup úplně na poslední chvíli, cena se dost prodraží, ale to je klasika…

Delta Airlines Alitalia

Přiznám se, nemám moc rád létání a přestup v Římě ve mě vzbuzoval lehké obavy, ale když vše proběhlo hladce i na cestě Moskva-Dillí-Káthmandú, uklidňoval jsem se, že to bude OK. Jsme přeci jen pořád ve staré dobré Evropě, ne? 🙂

Staré ano, dobré bohužel ne. Problém nastal už v Praze, když nám odbavili zavazadla až do Toronta, ale dali palubní lístky jen do Itálie s tím, že jde o dvě různé společnosti, nejdřív Alitalia a potom Delta Airlines. Okej, divný, říkal jsem si, ale aspoň poletíme pak s Amíkama, to jde.

kanada-letiste-praha-590x332

Rozloučili jsme se tedy naposledy s rodinami a vyrazili směr Řím. Let proběhl bez sebemenších problémů, ty začaly až pak. Na přestup jsme měli necelou hoďku a v ruce jen papír odbavení zavazadel. Takže rychle ven a znova na check-in. Mezitím jsme zjistili, že Delta na letence neznamená Delta ve skutečnosti a celá cesta je v režii Alitalie 🙁  Slečna na přepážce nám pak jen stroze oznámila „Cancelled“. Cože? Jak jako cancel? Máme přeci bágly až do Toronta. Mezitím, co jsem už klasicky začal propadat panice, kde budeme spát apod., slečna kamsi zavolala a dala nám palubní lístky.

Do uzavření Gate asi 15 minut. Po delší době jsem si celkem slušně zaběhal, předběhl pár nervozních kravaťáků v přednostní frontě u kontrol a pak to dalších 20 minut vydýchával, protože letadlo nakonec mělo asi půl hodiny zpoždění 😀 Nicméně, vše vypadalo dobře, měli jsme letenky a nastupovali do letadla mířícího na americký kontinent. Jediný důvod k obavám tak nyní představovala jen imigrační kontrola na letišti v Torontu.

Ta nakonec byla úplně v pohodě, úředník naštěstí nechtěl mojí bídnou angličtinu slyšet, takže mě pustil jen po ukázání papíru s předběžným schválením víza a dal mi do pasu skutečné s platností 1 rok. Pořádné komplikace nastaly až ve chvíli, kdy jsme na pásu zavazadel neviděli nikde ty naše… Takže, opět přepážka Alitalie, kde nám paní řekla, že někam zavolá a následně kamsi zmizela :/ Od té doby na přepážce už nebyl NIKDO.

wh-visa-vh

Čekali jsme půl hodiny, hodinu… a mě opět zachvátila panika. Bylo už asi 10 večer a měli jsme se hlásit u naší domácí v homestay při škole – nešlo se jí dovolat, tak jsem poslal email a začal hledat hotely 🙂 mezitím jsme kontaktovali aspoň paní z vedlejší přepážky Delty, která nám velice ochotně pomohla vyplnit dokument o ztrátě. Ten jsme tam ovšem museli nechat, bylo nám slíbeno doručení Alitalii, a kopii dát nepříjemnému (ha, tak ne jen u nás) úředníkovi na výstupu z haly, který nás vyprovodil pěkným českým „spasíba!“…

K domácí jsme se tak sice kolem půlnoci dostali, ovšem pouze s příručními batohy, bez jakéhokoliv papíru o ztrátě, čísla události, prostě ničeho. Další den jsme kromě vyřizování telefonu a rychlého nákupu spodků a dalších nezbytností, které jsme neměli 🙂 zamířili na letiště. Na přepážce Alitalie NIKDO… další den to samé. Domácí se nám také snažila pomoci tím, že zavolala na linku Alitalie. Bylo jí řečeno, že veškerá hlášení se musí řešit výhradně přes mail(?). Ten jsme poslali, odpověď, byť aspoň automatickou, jsem nikdy neviděl. Zbýval tedy další výlet na letiště, kdy už tam od Alitalie skutečně měl někdo být. I tak jsem byl pořád, i kvůli úrovni angličtiny, pesimista, tohle přeci nemůžem v životě nikomu vysvětlit.

canada-pack

Měli jsme kliku, z paní od Air France, se kterou jsme lámanou angličtinou mluvili už den předtím, se vyklubala Češka a asi se jí nás už zželelo, tak nám pomohla naší situaci s Italkou vykomunikovat a po příletu letadla jsme si šťastně vyzvedli naše bágly!

Tolik tedy moje zkušenost s Alitálií, chtěl jsem zdůraznit hlavně naprostý nezájem ze strany jejich zákaznického servisu. To se jen tak nevidí. Zavazadla se někdy holt ztratí, ale u této aerolinky možná častěji, už několik lidí mělo podobnou zkušenost. Možná náhoda, ale spíš v tom mají bordel… Takže, pokud máte možnost, této společnosti se vyhněte!

Pozn.: Air Transat nedávno zavedla přímo linku do Prahy, příjemné zjištění.

batoh

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.